Webové stránky Městské knihovny ve Slavonicích

Historie města a knihovny

O knihovněZákladní informace o knihovněHistorie města a knihovny

HISTORIE MĚSTA

Podle spisu dvorního knihovníka císaře Rudolfa II. vznikly Slavonice v r.462 – kdy prý panoval první slovanský král Babuka. Jméno Slavonice získala osada po Slovanech, kteří ji založili. Jiná zpráva uvádí rok 799, kdy prý byla zbudována Jihlava a Slavonice na ochranu Moravy proti vpádům Čechů. Jistý je slovanský původ osady, která měla strategicky výhodnou polohu při hranicích českomoravskorakouských. Ta se ke konci 12.století zalíbila německým kolonistům, kteří sem houfně přicházeli a žili zde vedle původních slovanských rolnických obyvatel. Nejstarší dochovaná listina o Slavonicích je z roku 1260 a již od roku 1277 lze mluvit o Slavonicích jako o městu, protože český král Přemysl Otakar II. je osvobodil od placení mýta v Jemnici a dovolil, aby se řídily týmiž městskými právy.
Původně se jednalo o osadu, později o trhovou ves, která patřila pánům z Hradce (větev Vítkovců). Doba největšího rozkvětu města přichází v šestnáctém století. Slavonice se v roce 1560 stávají sídlem poštovního úřadu na trase Vídeň – Praha a ocitají se tak na centrální trase monarchie, což přináší rozkvět zejména místnímu obchodu. Výsledkem silného postavení zdejšího patriciátu byl všeobecný stavební rozvoj města, přičemž jeho jedinečný renesanční ráz se naštěstí dochoval dodnes.
S třicetiletou válkou přicházejí vlny devastace města, které se již nikdy nevrátilo ke své dřívější slávě. V roce 1750 zachvátil město obrovský požár. Důležitým mezníkem pro dějiny města bylo soustředění hlavní česko-rakouské obchodní trasy na Znojmo a Jihlavu, čímž se Slavonice na konci 18. století ocitají pojednou na periferii dění.
Od poloviny devatenáctého století patří Slavonice pod okresní hejtmanství (později politický okres) v Dačicích, v jehož rámci byl vyčleněn v roce 1911 soudní okres Slavonice, pod který spadalo 27 obcí. Na konci 19. století vzniká ve Slavonicích v důsledku migrace zrovnoprávněného židovského obyvatelstva poměrně silná židovská komunita, která se stala hlavní hybnou silou zdejšího textilního průmyslu.
Národnostně představovaly Slavonice, stejně jako celý soudní okres, území se silnou německou většinou. Při vzniku ČSR v roce 1918 se ve Slavonicích objevila neúspěšná snaha zdejších Němců o připojení města k Rakousku, přičemž události tehdy vyvrcholily ozbrojeným střetem. Třicátá léta přinesla i zde příklon k nacionálně-socialistickému hnutí Němců v ČSR a převahu tak získává Henleinova SdP. Po mnichovském diktátu byly počátkem října 1938 Slavonice zabrány německou okupační správou a česká a židovská menšina město opouští.
Po skončení druhé světové války zde dochází k odsunu německého obyvatelstva a následuje příchod nového českého obyvatelstva, které se rekrutovalo většinou z nejbližších měst a vesnic.
Po únoru 1948 a následném uzavření hranic se pohraniční město Slavonice ocitá na dlouhých čtyřicet let v nesporné izolaci. Teprve listopadové události roku 1989, otevření hranic a vytváření občanské společnosti přineslo šanci nového rozvoje i pro toto místo na česko-rakouském pomezí.
Pro svou ojedinělost bylo město 31.8.1961 prohlášeno městskou památkovou rezervací a pro svou krásu a dovednost našich předků se stává cílem mnoha obdivovatelů.

HISTORIE KNIHOVNY

Historie veřejné knihovny ve Slavonicích sice není tak dlouhá, nicméně zajímavá je určitě také, a to už proto, že se podstatně liší od historie knihoven v jiných místech, protože v roce vydání 1.knihovnického zákonu v r.1919 byly Slavonice – Zlabings – městem povětšině německým. A tak zatímco jinde vznikaly knihovny obecní slučováním knihoven spolkových a dalších, začátky české veřejné knihovny ve Slavonicích lze datovat současně s postupným českým osídlováním města po osvobození v roce 1945.
V letních měsících roku 1945 byly jiné starosti a na zábavu, oddech, kulturu a četbu nezbývalo času. Ostatně v domácnostech bylo knih pořídku a v městské knihovně zůstalo jen několik německých knih po bývalých obyvatelích – a ta jedna jediná česká kniha, Raisovi Zapadlí vlastenci, poškozená pohozením v koutě zaprášené půdy, byla spíše překvapením než potěchou. Učitelé a žáci školy se tehdy chopili jako první „práce s knihou“. Rozběhl se rozsáhlý sběr německých knih – ty v balících putovaly do Zemské knihovny v Brně. V přípravách na nový školní rok a s příchodem delších podzimních večerů se začal projevovat zájem občanů o četbu, a tak když se naskytl v osobě místního učitele ochotný pracovník a národní výbor přislíbil místnost, zbýval už jen největší problém – fond. Díky rozhlasovým výzvám, sbírkám knih i finančním sbírkám bylo umožněno zahájit první půjčování. Po několika stěhováních knihovna zakotvila v prvním patře budovy MNV – radnice, kde působila mnoho let a pan knihovník, řídící František Dvořák, který knihovnu založil, věnoval knihovně a rozvoji knihovnictví ve Slavonicích celých třicet let svého života a odvedl pořádný kus práce.
1.1.1987 byla knihovna zprofesionalizovaná, po ukončení adaptačních prací se přestěhovala do přízemí budovy MNV – dnešní radnice, získala nové vybavení a stala se významnou složkou v kulturním životě našeho městečka.
Současná knihovnice, spisovatelka Lenka Lanczová, pracuje v Městské knihovně ve Slavonicích od roku 1988. Za tu dobu se knihovna stěhovala dvakrát – nejprve z budovy radnice do prostor kulturního domu, kde sice byly prostory větší, nicméně dvě patra dělala problémy především starším občanům. Druhé a zatím poslední stěhování proběhlo o prázdninách 2004, knihovna se přestěhovala do přízemí kulturního domu, kde sídlí dodnes.